dijous, 27 de desembre de 2012

roztyly

vyměňujeme si
zážitky a zmatky
provazy a šátky
nekonečné lesy

barvy vůně tvary
pohyby a hlasy
noci bez počasí
rány do kytary

zapálené svíce
a spálené knihy
stoly a v nich rýhy
vidličky a lžíce

polibky a rána
chvíle polospánku
otvíráme branku
vždycky do neznáma

{a když v šeru které nemizí
pozvolna mizí naše úzká těla
černý kocour na rameni světa
to neví a spí asi ví co dělá}

(noc z 26. na 27. prosince 2012)

divendres, 21 de desembre de 2012

vzdušná

do mlhy skáčeme do světla do sněhu
zima je slabá mé karty ji přebijí
vlající kabáty série úsměvů
látkových růží a stříbrných lilií

do světla skáčeme do sněhu do mlhy
zima to zkouší tvé karty ji přebijí
popsané dlaně dny co přijdou po krvi
svět co se chvěje je svět co se vyvíjí

do sněhu skáčeme do mlhy do světla
zima si potichu píská své motivy
my ty své hrajeme hůlkami na okna
naše píseň se ale zimě nelíbí

(21. prosinec 2012)

dissabte, 27 d’octubre de 2012

hardcore

zavřu tě do klavíru
jako něžnou melodii
zvuků zvonů které bijí
kolem náměstí míru

zamknu tě do stojacích
hodin mezi ložnicemi
hvězda jež padala k zemi
za oknem se k nebi vrací

budu tě chtít zachránit
z toho světa který tiká
mění se čas amerika
láme se čas jíst a pít

budu tě chtít
v přítomnosti

(27. říjen 2012)

dimarts, 2 d’octubre de 2012

softcore

podívej se
padá hvězda
do tvých vlasů
jako plamen

jako plamen
do tvých vlasů
padá hvězda
střípek ledu

střípek ledu
jako hvězda
do tvých vlasů
na posteli

nad postelí
visí nebe
tmavomodré
jako prapor

jako prapor
tmavomodré
měkké nebe
dotek dlaně

dotek dlaně
měkký večer
dobrý večer
do tvých vlasů

do tvých vlasů
vcházím oknem
jako plamen
podívej se

(2. říjen 2012)

diumenge, 23 de setembre de 2012

amatéři

v koberci vykvete červená růže
až do tmy postupně všechno zhasne
nechci být divadlem jednoho muže
byť i to může být někdy krásné

čekám tu co silueta vlka
neznámé kroky a slova
ve dveřích neslyšná hudba

v koberci vykvete poslouchám tvůj hlas
i když spoustu věcí neumíme
tma jako odpověď a pevný provaz
jako ozdoba jenom když spíme

čekám tu co silueta vlka
neumělá gesta v tanci
síla skrytá mezi dešti

(23. září 2012)

dimarts, 4 de setembre de 2012

ansiktsridning

špatně se mi dýchá
protože dýchat nechci
špatně se mi mluví
mlčet je totiž hezčí

nehybný jsem jako
vosková figurína
mohl bych se snad vzedmout
teď mě to nezajímá

kdo je živý kdo mrtvý
všechno je relativní
proto nezačnu křičet
ani se neuklidním

(noc z 3. na 4. září 2012)

dimarts, 28 d’agost de 2012

japonsko

v igelitových šatech
v kostýmu lišky či vlka
v závrati blikání města
v plášti osobního strážce

za zpěvu kytary z plastu
za stěnou zdobenou znaky
za nocí, myšlenkou na ni,
za vlády zlověstných mužů

do světa který se třese
do rukou zdobených šperky
do stínu poslední chvíle
do rytmu lítého tance

na sklo co třpytí se ve vodě
na západ od slunce v radosti
na slova která už zůstanou
na věci o nichž se nemluví

(28. srpen 2012)

divendres, 24 d’agost de 2012

cfnm

jsem zavěšený v okně
rozpačitý nádech a výdech
a ty stojíš v mém slunci
nespal jsem čekal jsem až vyjde

ty a já:
fotografie
na stěně

a kdo se bojí nesmí
do noci ani do plamenů
ze dvora slyším hlas houslí
o co se snažím má to cenu

(24. srpen 2012)

dimarts, 21 d’agost de 2012

u vody

nebojím se času neděsím se stínů
když na plachtě v písku sedím s tichou ženou
voda se usmívá dívám se na hladinu
po které líně plují ztroskotané kočáry

každý člověk je především vypravěčem
nevstoupíš dvakrát do téže lásky
každý člověk má řeku jež někam teče
kdo se v šedi slunci vyhýbá nikdy se nespálí

(21. srpen 2012)

dimarts, 22 de maig de 2012

na veřejnosti


chodím ulicí se závažím v těle
mezi lidmi s hlavami koček a vlků
ti ale vůbec nejsou mí nepřátelé
ztrácím balanc chytám se vlastního krku

skutečné nepřátele jen tu a tam
zahlédnu v okně nebo ve vitríně
vím dobře proč je většinou nehledám
a radši jen sedím s rukama v klíně

dnes se ovšem chystám na velký průzkum
ať mi stíny klidně polámou kosti
stavím se proti hlubokému zlu
a co víc dělám to na veřejnosti

(noc z 21. na 22. května 2012)

diumenge, 20 de maig de 2012

trojčlenka


tři sklenice barevného vzduchu
stojí vedle sebe na konferenčním stolku
dnes nejsem sám ve staromódním bytě
jsou se mnou beze slov dvě návštěvnice

ta první má dlouhé zlaté vlasy
černou uniformu nábojnicové pásy
pod sebou na zemi přivírá oči
jako šelma která se chystá skočit

ta druhá si v bílých šatech smutně
opírá hlavu o kolena měkká růže
v jejích černých vlasech světlo znamená
vycházková hůlka jež byla zlomena

dělá se déšť ve třech hrajeme šachy
a když si říkám že už nemám co ztratit
jsem najednou zasažen ze zálohy
úsměvy na rtech tak to chodí

(20. květen 2012)

dissabte, 24 de març de 2012

po celé zemi

město záhadně zalité tmou
hustou vazkou tmavě červenou
a ona vykřikla jako z posledních sil
bože můj bože můj proč jsi mě opustil

opona nebe se roztrhla
vpůli odshora až dolů a
smaragdová duha pod víčky na chvíli
země se otřásla těžký prach rozptýlil

směrem od malé strany letěl
černě kovový těžký orel
a zpocený muž s tetováním kostlivce
sklonil hlavu řekl je to tak jak to je

(24. březen 2012)

místo zvané golgota

se zničenými sandály v ruce šla
na petřín což někdy znamená lebka
pak si úplně vyčerpaná lehla do trávy
bylo devět hodin vzduch se však třásl byl horký

tiskla se k zemi chtěla se schovat
město pod ní temná krajina snová
připomínalo pánev kolemjdoucí říkali
ona chce zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit

a pokřikovali na ni vstávej
zamčená v zoufalství a únavě
byla sotva schopna zvednout ruku směrem k nebi
(zakrývala si tak slunce) a tekly jí slzy

(24. březen 2012)

dimecres, 21 de març de 2012

do místodržitelského dvora

purpurový plášť
smály se kulaté hlavy
městští strážníci

u nás nenajdeš
jistě pomoc ani soucit
pak ji vedli ven

(21. březen 2012)

dimarts, 20 de març de 2012

pilát

vzala čerstvé prorostlé jehněčí z lednice
venku lehce prosvítalo slunce z husté vaty
bylo čtrnáctého dne tohoto měsíce
měla i když sama doma dlouhé bílé šaty

vzala trochu krve nenápadně potřela
obě veřeje u nových dveří svého bytu
maso upekla s lístky hořčice a chtěla
hned všechno sníst ve stoje pod sbírkou linorytů

vzala do zesláblých rukou vidličku a nůž
jenže zrovna v tu chvíli zaslechla z chodby hlasy
co mám tedy udělat s tou židovskou královnou
ptal se jeden se smíchem další ji vyděsily

ještě víc a zmizet
nebylo kam nebývá kam

(noc z 19. na 20. března 2012)

dilluns, 12 de març de 2012

do veleknězova dvora

na žižkově v baru co nikdy nekončí
dala si vodku vlastně náboj do spánku
někteří pak vystoupili (krvavé oči)
aby křivě proti ní říkali věci

ona však mlčela nic neodpověděla
slzy malé hvězdy jak střepy ve tváři
ale ostříhané vlasy zpocená čela
a skelná vata slov podlaha ohořelá

potom na ni někteří počali plivat
zakrývali jí obličej a bili ji
po hlavě a do zubatých zvuků větráku
smáli se jí a přitom volali prorokuj

(12. březen 2012)

dissabte, 10 de març de 2012

a přišel jidáš

přiblížil se ten který mě zrazuje řekla si
on s námořnickou košilí a těsnými džínami
prošel kolem ní a rukou přičísl si vlasy
když postávala v parku a čekala na svítání

jako zástup ozbrojený meči a holemi
bylo to jak se díval jinam když jej pozdravila
zavřel se v šeru a ona pak klíčem po zemi
zmatené čáry neurčité řezné rány ryla

(9. a 10. březen 2012)

dijous, 8 de març de 2012

místo zvané getsemane

opřená o okno seděla
se zkříženýma nohama na parapetu
v zádech pohyby popůlnočních
vršovic a do ticha zašeptala větu

má duše je smutná až k smrti
zůstaňte tady jenže v místnosti byly už
jen prázdné talíře tácy a
lahve a doprostřed stolu zabodnutý nůž

pevně zachumlaná do svetru
dotkla se chodidly zdi a sklonila hlavu
duch je odhodlán ale tělo
slabé řekla si nemyslet tak na únavu

(8. březen 2012)

dimecres, 7 de març de 2012

lidé

lidé se na tebe dívají
hliněnými obličeji a
chtějí se tě dotýkat i když
vědí že ty si to nepřeješ

lidé trhají v lese rybíz
a když si myslí že je nikdo
nevidí snaží se dostat na
druhou stranu oprýskané zdi

lidé se poznají tak že lžou
rezavými příbory jedí
tvoje myšlenky z bílých táců
zadním vchodem chtějí odcházet

lidé jsou stále opuštění
a proto nosí zavazadla
aby nebyli tak sami když
zmateně běhají po schodech

když si zouváš boty v předsíni
usmíváš se přitom na lidi
jsi sama ale to nevadí
protože ti lidé jsi i ty

(7. březen 2012)

dimarts, 6 de març de 2012

gesta

udělám na tebe gesto jako že se
sejdeme za dva dny v jiné knize v lese
že to bude v předposlední kapitole
mezi modříny za starým psacím stolem

gesta jsou vznešená
a na stěne visí
hned vedle hodin
obrázek gilotiny

ty na mě uděláš gesto jako že to
všechno začne dlouhou nesouvislou větou
že ti místo květin přinesu kameny
které se pak v zelená světla promění

gesta jsou vznešená
a sklenice vody
z piana padá
na rozbité parkety

(6. březen 2012)

dissabte, 3 de març de 2012

stavby

přestrojený za zedníka
s tužkou v ruce ohněm v srdci
kolem okna po lešení
jdu protože něco hledám

protože si vymýšlíme
různé stavby jako to co
chceme věže vily zámky
noříme se do nákresů

a na okraje stránek si
píšeme o tom co chceme
procházíme se po světech
vybíráme vhodná místa

já jsem dveře řekl ježíš
odhrnul si vlasy z čela
a opřel se se zeleným
svitem v očích o zárubeň

přestrojený za zedníka
po lešení kolem okna
jdu protože vymýšlím si
různé stavby jako cesty

(3. březen 2012)

divendres, 2 de març de 2012

výkřiky

v zamčené skříni plavu po řece
jsem živý i mrtvý protože nevíš
ale až mou skrýš na břeh voda vyplaví
brzy mě prozradí výkřiky

až mě zachrání místní rybáři
budu v mokrém plášti po ostrově bloudit
v neznámých uličkách sám po sobě pátrat
od domů odrážet výkřiky

(2. březen 2012)

dimecres, 29 de febrer de 2012

ruce

zavři oči a představ si
jak se tvé ruce setkávají
s tím co říkám když nám v prázdném sále
španělští kytaristé hrají

nebo jak se dotýkají
stránek románu ve kterém jsi
hlavní hrdinkou ani nevadí
že vlastně ještě napsán není

a až oči otevřeš tak
se dotkni oběma rukama
mého čela jako čarodějka
či středomořská dvorní dáma

(29. únor 2012)

diumenge, 26 de febrer de 2012

zbraně

hudba je zbraň a já kráčím
s puškou přes rameno papírovou stepí
láska je zbraň a za pasem
visí mi kord se zdobenou rukojetí

víra je zbraň a v koženém
pouzdře pod košilí mám těžký revolver
slovo je zbraň a stříbrnou
dýku mám pečlivě přivázanou k noze

svým způsobem jsem po zuby
ozbrojen a tak se ničeho nebojím
jdu dál a pak se setkáme
v bílém altánku mezi šicími stroji

(26. únor 2012)

dissabte, 25 de febrer de 2012

slova

slova nejsou kapky deště
jsou pevná i když se drolí
rozpadají a pak jsou z nich
tečky na válečném poli

slova jako ozubená
kolečka v karafě vína
pečlivě pozorujeme
z jedněch stávají se jiná

slova vyplavená z vody
na ručníku rozložená
potlučená slovesa a
těžká nepodstatná jména

jako malé kusy dřeva
vyměňujeme si mezi
sebou a pak sledujeme
jak k nám modrá liška běží

na hladinu řeky beze
slova lehce něžně prší

(25. únor 2012)